Z historie

Podle Augusta Sedláčka "mezi nejstarší sídla v krajině patří Putim, jež vznikla ještě před založením města Písku. Rostla a zmáhala se, jsou nejznamenitější osadou v okolí – bezpochyby tu byla tzv. trhová ves, zdaleka o trzích navštěvovaná.“

Prvním písemným dokladem o existenci Putimi je listina z r. 1205, která zmiňuje další dvě starší písemnosti, v nichž v jedné kníže Břetislav II. (1092-1100) daroval benediktýnskému klášteru Ostrov v Davli u Prahy kapli sv. Petra v Putimi, čtvero popluží a část řeky Blanice. V druhé listině přidal kníže Vladislav , pravděpodobně v letech 1148-1158, blízký les, bezpochyby Hůrky. Město Písek získalo Putim v blíže neurčené době, pravděpodobně ve 13.století...

Osídlení obce je daleko starší, jak můžeme usuzovat z archeologického průzkumu na zdejší faře v letech 1996-98. Bylo zde doloženo osídlení keltské (2.st.př.n.l.), římské (1.st.n.l.), dále staroslovanské z 8. století a od 11. století pak již nepřetržité důkazy života.

Putim prožívala své útrapy, jako např. časté požáry, někdy lehla popelem celá vesnice. Tak tomu bylo kupříkladu v r. 1650 či 1704. Položení obce u dvou řek Blanice a Otavy způsobovalo téměř každoroční povodně, které ničily úrodu. Putim zažila i válečné útrapy, kostel sv. Vavřince sloužil jako obranná pevnost.

Obec měla svůj mlýn, několik hospod, školu od r.1696 a také pivovar. V r. 1822 byl postaven špýchar, v němž se uskladňovalo obilí nejen z Putimi, ale i ze Smrkovic, Nových Dvorů a Semic. Železnice a nádraží bylo vybudováno v r. 1875, v té době tudy procházela dráha Rakovnicko-Protivínská.